Toto je stránka příznivců a členů oddílu orientačního běhu  
TJ Lokomotiva Beroun

 

JAK UDĚLAT Z DESETIHODINOVKY DEVÍTIHODINOVKU.

    Klasika. Láďa vymýšlí, já přikyvuji. Zhruba osm let jezdíme s děckama lyžovat na jarní prázdniny do Perninku v Krušných horách. Asi tři roky nazpět (při potulkách na lyžích) jsme objevili zajímavé cedulky s nápisem ,,Blatenská desetihodinovka“. Nevím, kam na to ten Láďa chodí (určitě na internet), ale zjistil, že letošní ročník se má běžet v den našeho příjezdu na naší vysněnou dovolenou. Chuť by byla, ale ubytování ne. Přece nepoženeme ty naše nunánky a drahé polovičky v půl páté ráno z domovů. Týden před konáním závodů se i toto vyřešilo. Naše kamarádka Alča zajistila ubytování již od pátku, jelikož před nástupem naší volejbalové party zeje chalupa prázdnotou. Z tohoto se již vycouvat nedá, a tak v pátek po 16 hodině vyrážíme směr Krušné hory. K chalupě najíždím natřikrát (obleva jako hrom), protože jsem líný nandávat sněhové řetězy. Ihned informuji mobilem Láďu o dané situaci, který je asi 20minut za mnou. Je zkušený řidič a dává to hned napoprvé v plné náloži.
    Vyložit auta (včetně posádek) a odjezd do Horní Blatné do hotelu Modrá hvězda, kde je výdej startovních čísel. Při prezentaci padá (samozřejmě můj) mezi jinými i dotaz ohledně občerstvení. Pořadatelé slibují hory doly. Čaj, jonťák,čokoládu, sušenky, pomeranče, polévku, guláš a pivo. Po mém údivu trochu couvli a gulášek vyškrtli. Vše ostatní platí. Za lidové startovné (150Kč) více než dost. Při odchodu z restaurace na nás (od piva) přátelsky pokřikují naši zítřejší potenciální soupeři: ,,Tak zítra si to rozdáme!“. Více méně mlčky přikyvujeme, protože nic horšího (delšího) jsme v životě nejeli a nevíme, na co vlastně máme.
    Výkonnostní cíl je jasný. Získat za minimálně ujetých 50km fantastickou, originální, keramickou medaili. Když by se zadařilo, 70-80km by byl úspěch.
    Ráno Láďa bere auto a do Horní Blatné dorážíme něco po půl sedmé. Přijíždíme právě včas. Menší parkoviště se začíná zaplňovat. Pořadatelé navigují, vše klape. Oproti včerejší oblevě (asi +5) mrzne (-3,5) a přes noc připadlo trochu prašanu. Předpověď je všelijaká. Jedna hovoří o větru a teplotách jdoucích k -10 stupňům celsia, druhá jde do plusových hodnot. Na základní vrstvu (VG 35) přimazávám jednu vrstvu modrého extra a dvě vrstvy Rode P32. Láďa to samé. Tvrdá nestíhačka. 7.00 hod je odstartováno a já nemám ještě lyže na nohou! Láďa je na tom podobně. Jak jsem se dočetl na internetu, nejsme jediní. Přes tento náš nedostatek se zařazujeme na konec dlouhého hada běžkařů. Hlavně se neukvapit a nepřepálit začátek. Seznamujeme se s 10 kilometrovým okruhem. Začíná se krátkým, poměrně prudkým kopečkem a následným traversem přes krušnohorskou louku k lesu. Z louky je pěkný výhled do kraje a romantický pohled na probouzející se den. Co nám asi přinese? V lese vede trať podél Blatenského příkopu. Asi nejhezčí pasáž celého okruhu. Jako byste přejížděli velbloudí hrby. Celou karavanu. Jediné negativum je možnost předjíždění. Při troše spolupráce se to v dalších okruzích dá řešit. Po relaxační (asi 3km) pasáži začíná nejprudší, ale ne nejhorší stoupání (alespoň z mého pohledu) na Bludnou. Za silnicí, která spojuje Horní Blatnou a Boží Dar se trať rovná. Po chvilce začíná první ze dvou větších sjezdů. Musíme opatrně, nevíme co nás dole čeká. Obavy byly zbytečné, ale nějakou koncentraci si to přeci jen vyžádalo. Následuje takový ,,divný úsek“. Jakoby po rovině, ale stále stoupáte a stáčíte se okolo Smrčiny do směru k Horní Blatné. Dost jsem se zde natrápil. Výjezd z lesa a přejezd nám již známé silnice (Božák- Blatná). Hurá, kousek rovinky a následuje druhý asi kilometrový sjezd do Horní Blatné, kde je občerstvení a nájezd do dalšího kola. Vzhledem k foukajícímu protivětru je třeba se řádně přikrčit. Na konci sjezdu vás ještě čeká zpestření. Celí ztuhlí musíte překonat úvozovou cestu, která stoupá z Blatné na Blatenský vrch. Pokud toto ustojíte, přímo se vřítíte do prostoru startu a cíle (občerstvovací stanice). Ustavující čas na kolo (53min) je položen. Společně s Láďou vyrážíme do druhého kola. Cestou klábosíme a trať lépe ubíhá. Bohužel ne na dlouho. Ve sjezdu z Bludné Láďa ztrácí rovnováhu a já Láďu. Musel mě ke konci druhého kola dojet, protože čas (za druhé kolo) jsme měli stejný (50min). Měřilo se na celé minuty, proto jsem ho už nezaregistroval. Třetí kolo absolvuji s vidinou polévky. Mám smůlu. Je něco po půl desáté a na polévku brzo. Spraví to nějaký gelík. Čtvrté kolo je mé nejrychlejší (48min). Tak tu polévku, prosím! Pořadatel mě vítá se slovy: ,,To už jsi tu zas ?“. Bohužel opět bez polévky. Dušují se, že příště určitě. Tak nějaké sušenky, čokoládu a studený jonťák. Do pátého kola vyrážím s vidinou získání originální medaile za ujetých 50km. Daří se. I polévka byla! Je šíleně horká. Alespoň v něčem jsem první. Šesté kolo jedu volněji (56min) a sedmé se vyloženě trápím (59min). Tak ,,Krkonošská“ je v suchu. Teď už mohu jenom překvapit. Osmé kolo jedu opět s vidinou polévky. Dávám to za 50min. Času je dostatek a tak koketuji s myšlenkou sto ujetých kilometrů (v hospodě u piva to dobře zní). Deváté kolo za rovnou hodinu. Ochladilo se a je mi zima. Ptám se pořadatelů, zda si větrovku mohu dát přes číslo. Bez námitek svoluje. Teplý čaj a gel z ledvinky mě vrací do hry. Na Blatenském příkopě pouštím rychlejšího jezdce bez čísla přede mne. Jelikož mé startovní číslo není vidět, povídá: ,,Není žádný spěch, já jsem taky na výletě“. Odpovídám:,,Já bohužel ne“. Mizí mi v nenávratnu. Desáté kolo mi trvá ze všech nejdéle (1:07hod) a stovku dávám za dlouhých 9:02hod. Je 16:02hod a pořadatelé mě lámají ještě do jednoho kola. Striktně odmítám. Nemusím celé jarní prázdniny proležet. I tak nevím, co to se mnou udělá? Po převlečení se začínám pídit po Láďovi. Je zhruba půl hodiny za mnou. Ukrajuje z desátého kola. To je bomba. Mám velkou radost. Oba budeme mít minimálně stovku! Láďa doráží v 16:37hodin a pořadatelé již uzavřeli trať. Blahopřejeme si a směňujeme st.čísla za pamětní medaile.
    Přesouváme se na večeři a slavnostní vyhlášení do hotelu Modrá hvězda. Dva borci dali 140km. Po vyhlášení se loučíme a odjíždíme na chalupu v Perninku. Čeká nás dojemné přivítání našich kamarádů a kamarádek. Až k slzám nás to dohání. Byl to perný den!